Barvitá historická freska, v níž autor na pozadí vztahu českého studenta a německé dívky líčí především pražské revoluční události roku 1848.

První polovina roku 1848 přinesla do Čech velké naděje. Nenáviděný kancléř Metternich odstoupil a císař Ferdinand slíbil všem svým národům konstituci. V politické praxi toto rozhodnutí garantovalo odstranění cenzury, nastolení svobody psaného a tištěného slova i povolení ustanovit národní gardy, které později měly dohlížet na hladký průběh voleb do parlamentu. Situace se však začala vyvíjet poněkud jinak: uplatnění reforem se uskutečňovalo jen velmi pomalu, navíc téměř celý evropský kontinent zachvátila revoluční vlna, která se nevyhnula ani Praze. Vídeňská vláda se cítila tímto kvasem ohrožena a tak na scénu vstoupil zemský vojenský velitel Alfred Windischgrätz, který se rozhodl se svým armádním sborem nepokoje v pražských ulicích tvrdě potlačit. Autor sleduje osudy nejen tohoto ambiciózního generála a jeho rodiny, ale uvádí na scénu i další významné postavy této doby (objevuje se tu hrabě Lev Thun, Josef Václav Frič, František Palacký, ze začínajících umělců je zde například zachycen Bedřich Smetana, zpodobněni jsou i Jan Neruda či Jakub Arbes, byť jen v chlapeckém věku). Významnou dějovou linku tvoří rovněž milostný vztah mezi Betty Hüblovou, dcerou úspěšného německého výrobce kočárů, a českým studentem polytechnického učení Jakubem Vondráčkem.