Soubor šesti temně laděných povídek studentky pražské FAMU odráží znepokojivý obraz světa, z něhož se vytrácí cit i láska a místo něho nastupuje pokřivenost a vyprázdněnost mezilidských vztahů.

Základním motivem v povídkách Milady Mašinové je protiklad zdůrazněný touhou jejích postav po lásce, po silném citovém vzplanutí, jež se ovšem mění až v katastrofální emocionální absenci, v marnost a zmar. Tak je tomu třeba hned v úvodní próze, kde oblíbená učitelka, která se stává nedostižným erotickým symbolem v představách pubertálních chlapeckých chovanců, zahyne úděsnou smrtí na pouťové atrakci v městském zábavním parku. Nedozírné následky má i jediné, zdánlivě letmé a jakoby snové setkání mezi dívkou, žijící v naprosté izolaci v rodinném domě, a chlapcem na červeném kole, jenž v malé obci "roznášel poštu, balíčky nebo pizzu". Stejně tak ani koexistence dvou povahově zcela rozdílných trosečníků, čekajících ve studeném oceánu na zbytcích lodního vraku na záchranu, nemá žádnou šanci. Nejrozsáhlejším textem souboru je pak závěrečný příběh, v němž autorka vylíčila osud dvou osamělých mladých lidí, Antona a Révy, kteří se sice pohybují na opačných pólech společenské hierarchie, spojuje je ale jejich bezradnost, vnitřní opuštěnost i neschopnost navázat komunikaci. Těžkými depresivními stavy, jež se mění až v cynickou krutost, trpí zvláště Anton, který svým jednáním nezadržitelně posunuje děj, kde velkou roli hrají i čtyřnozí domácí mazlíčci, k hrůznému rozuzlení.