Autobiografické vyprávění známého českého autora, v němž vzpomíná na své dětství a rodiče i na atmosféru šedesátých let dvacátého století.

Významné místo ve vzpomínkách Martina Vopěnky zaujímají postavy jeho rodičů: oba se seznámili při vysokoškolských studiích na stejné fakultě, ale jejich profesní dráhy se ubíraly zcela opačným směrem. Přísný tatínek se stal světově uznávaným matematikem, na druhé straně si ho však autor pamatuje jako člověka, jenž tvrdě hájil a uplatňoval svérazné výchovné metody. Na rozdíl od tatínka maminka studium nedokončila a místo vědecké dráhy na ni čekal smutný osud. Brzy po autorově narození se u maminky začaly projevovat drobné nejistoty, které později přerostly v hlubokou psychickou poruchu, jež znamenala její častou hospitalizaci. Vopěnka také podává ve zkratce zprávu o svých židovských předcích a jejich složité příběhy líčí na pozadí dramatických událostí dvacátého století. Zároveň však přináší i cenné svědectví o době, která, byť je mnohými považována za zlatou éru reálného socialismu, dostává v autorových očích poměrně nelichotivé vysvědčení, v němž převládá ubíjející šeď, fronty na potraviny, nedostatek spotřebního zboží, závist, strach i udavačství.