Autobiografické vyprávění ženy, která zázračně přežila zřícení letadla a poté strávila jedenáct dní sama v peruánském pralese.

Juliane Koepckeová vyrůstala v peruánské Limě a její rodiče byli významní přírodovědci. Dcera se rozhodla jít v jejich stopách, ve svých sedmnácti letech se ale seznámila s jihoamerickou přírodou intenzivněji, než mohla kdy tušit. Na Vánoce roku 1971 se nad peruánským pralesem zřítilo letadlo, na němž byla Juliane i její matka. Dívčin pád jako zázrakem zbrzdily koruny stromů natolik, že jako jediná katastrofu přežila, dokonce bez těžkých zranění. Byla ovšem bez jakýchkoli pomůcek sama uprostřed divočiny. Následovalo jedenáct dní strastiplné cesty k nejbližší civilizaci, během níž Juliane v praxi využila do poslední kapky všechno, co od rodičů i ze svých studií o pralesech věděla. V knize nekomplikovaným vyprávěním líčí především toto své "druhé a třetí narození", ale i život poté, reakce světa na její příběh, vývoj vztahu s otcem, svá studia, osobní život i celoživotní lásku k deštným pralesům. Její příběh se dočkal hned dvou filmových zpracování - filmů Zázraky se dějí režiséra G. M. Scoteseho z roku 1974 a Křídla naděje Wernera Herzoga z roku 2000.