Román předního českého prozaika, odehrávající se jak v kulisách jihočeského venkova, tak i v malebném prostředí Českého Krumlova, se zamýšlí nad napjatými rodinnými vztahy, lidskou osamělostí i nečekaným dotekem pozdního citového okouzlení. Marie, vysokoškolská učitelka angloamerické literatury opouští dočasně pražskou metropoli a odjíždí navštívit rodiče. Čas je neúprosný a matka s otcem se potýkají s nemocemi, jež se ve vyšším věku přirozeně dostavují. Marie ovšem zjišťuje, že idealistický obraz jihočeského venkova, který si pamatovala z dětství, dávno zmizel. V původním domově se vzhledem k dlouhé nepřítomnosti stává cizincem a k vyrovnanému stavu její mysli nepřispívá ani nedávno rozpadlé manželství, ani napětí mezi ní a její poněkud dominantní sestrou. A i když se v nedalekém Krumlově rýsuje dojemně selankovitý vztah s mladým knihkupcem, Marie ví, že není čas na snění. Že tu jsou traumata z minulosti, strach ze smrti nejbližších či téměř nesmiřitelné odcizení s vlastním sourozencem. Že zmizely útulnost a bezpečí, ale přece jen je možné jako symbol naděje zahlédnout "bílé plachty na modré hladině" nebo něco podobného.